Jak vznikne sázka ...

Sázka přijata...

Není tajemstvím, že jsem před nedávnem začala malovat. I když jsem spíše pastelkový typ, tak jedny Vánoce tomu daly na frak a ze mě se přes noc stal umělec s plátnem a štětcem v ruce. I když za úplného nováčka se nepovažuji, protože jsem s malováním začala, když mi bylo 6. Chodila jsem také do malířské školy a vyhrála pár dětských soutěží. Dokonce si vzpomínám, že jsem z jedné ze soutěží dostala vyrozumění, že 9leté dítě toto přece nemohlo nakreslit, a proto jsem byla diskvalifikována ...

Roky plynuly a můj zájem o malování trošku ustal, až jsem se po čase vrátila k tužce a pastelkám. Opět jsem začala kreslit pro zábavu, ale vždy mě to táhlo k plátnu, jen jsem neměla odvahu s tím začít. A pak jsem dostala plátno s akrylovými barvami pod vánoční stromeček a bylo vymalováno. Neskutečné se stalo skutečným ... 

Většinou jsem malovala černé siluety na barevný podklad, protože byly jednodušší a pro mě lépe uchopitelné a měla jsem pocit, že se zlepšuji i v detailech, a pak přišel osudný den v práci, kdy mi kolega poslal obrázek a řekl: "Toto zkus namalovat."

Tím byla sázka přijata.

Se spoustou věcí jsem se skutečně trápila. Musela jsem hodně barev míchat, naučit se vrstvit barvu, trošku stínovat. Ještě to není úplně dokonalé, ale pro mě to bylo jako stoupat na nejvyšší horu světa bez kyslíkové bomby a natrénované fyzičky. Díky tomu jsem zjistila, jak moc mě malování baví a také, že jsem zase o krůček blíž ke knize s vlastními ilustracemi ...

Bohu dík za sázky a "otravné" kolegy, kteří mě hecují na mé vlastní maximum. 

Illidan World of Warcraft

Tento obrázek dostane kolega z výzvy, ale nesmutněte, zvažuji, že až se budu chtít s některými dalšími obrázky rozloučit, zatím jsem k výtvorům citově vázaná, tak je buď prodám, nebo rozdám, komu se budou líbit ... 

Díky všem, kteří mě inspirujete a hecujete, aspoň vidíte reálný výsledek ... 

Když dělám radost ...

Poprvé uveřejňuji na blog článek o tom, když se snažím někomu udělat radost. Myslím si, že dělám radost docela často, a to nejen pro charitu, ale také dětem, přátelům, proč tedy se nepodělit a třeba inspirovat ostatní k něčemu jednoduchému a určitě zcela originálnímu. Už od několika lidí jsem slyšela, že jsem člověk, který vzbuzuje u druhých touhu tvořit a inspiruji je:

 tak pojďte tvořit se mnou a přestaňte se vymlouvat ... 

Tento příběh začal zcela nevinně:

Byla jsem pozvána na narozeninovou party, kde jsme chtěli s přítelem vytvořit nějaký neuvěřitelný a zcela originální dárek. Jelikož je oslavenec obrovským fandou HONDY, volba byla jasná, směřovat dárek k jeho koníčku. Navrhla jsem, že bychom mohli vytvořit tričko z fotky jeho auta, kterou mu "čorknu" ze sociální sítě, aby to bylo překvapení. Udělala jsem to takto už několikrát pro jiné lidi, tak mi nápad přišel hodně jednoduchý a lehce proveditelný. Shodou okolností jsme se s přítelem shodli na té samé fotce.

Fotografii jsem začala upravovat: ořezávat, začerňovat apod. Najednou však to nebylo dost originální, a tak přítel navrhl, že místo fotografie bych jeho auto měla rovnou nakreslit a že až tu kresbu budeme tisknout na tričko ...

Usmála jsem se a vduchu jsem si myslela, že to je pro mě asi nadlidský úkol. I když poslední dobou zkouším malovat a mým snem je ilustrovat si vlastní knihu, zatím jsem neměla tolik cviku, abych auto překreslila na plátno, takže zbyly pastelky ...

Přiznám se, že v pečení dobrot jsem si jistější, ale pokud chceme vytvořit pro kamaráda originální dárek, tak halt musím bojovat. Několik hodin překreslovaní, gumování, a pak šrafování vykouzlilo tento výtvor, který prošel schválením nás obou ...

Dalším krokem bylo vytvořit triko. Řešila jsem, zda bych obrázek měla obtáhnout černým fixem, naskenovat, nebo vyfotit, aby se lehce dal umístit na tričko, a doufala jsem, že až obrázek na tričko uveřejníme, tak v něm oslavenec pozná své milované auto a nestane se z něho jen nedefinovatelný  rozlitý flek barev.
Nakonec jsem obrázek naskenovala, a poté jsem ho nechala graficky vystřihnout  a natisknout. Výsledek vidíte níže.

Nikdy není pozdě začít s něčím, co vás baví a naplňuje. 

A že nemáte čas? 

Ruku na srdce, je tomu skutečně tak?

Přeji pěkný den :-)