Upocené a chvějící se ruce, žaludek jako na vodě, svíravý
pocit, kdy si člověk uvědomuje, že nějaké vnitřnosti přece jen má, nazýváme
strachem. Všichni ho dobře známe a vnímáme ho každou buňkou těla. Fobie
z lidí, výšek, uzavřených prostorů, zvířat, chemikálií, emocí,
z pracovních pohovorů, z práce, samoty … doplňte si, co jen chcete.
Slovo evokuje velkou škálu možností a je spjato s každou osobou
individuálně.
Každý máme svůj strach, který nás ochromí, zastaví a
pronásleduje.
Dlouho jsem zvažovala, jak se postavit něčemu tak
bezohlednému a bezcitnému, ale napadla mě rada jednoho kamaráda:
prostě to
neřešit!
V poslední době jsem zažila velice provokativní večer,
kdy už nějakou chvíli udržuji v sobě nechuť k některým lidem a ze
strachu, abych někomu neublížila svým názorem, dusím se ve vlastních křečích.
Stačila jedna provokace a pravda vyšla najevo. Nepřeji si stýkat se s arogantními
lidmi! A zvláštní je, že mám strach z vlastní agresivní reakce na tyto
lidi a ne z těchto lidí samotných, protože věřím svému ironickému pohledu
na svět, který mi dává zbraň vůči výpadům těchto lidí. Teď už mi nezáleží na
pohledu dané osoby, která při každém setkání musí dokazovat svou nadřazenost,
což jen poukazuje na její nedostatky. Proč potom mám brát ohledy, když ani
arogance ohledy nebere na mě? Jediná kamarádská provokace způsobila uvolnění
sevření, které mě tlačilo několik měsíců.
Vždy jsem četla, že by se člověk měl postavit vlastnímu
strachu, ale ve skutečnosti nejde o postavení se vůči nějaké neznámé, ale
udělat něco, co uvolní sevření, které je v nás, a nepřemýšlet o
následcích, protože ty vás většinou zabrzdí a svíravý pocit pokračuje. Samozřejmě následky vás časem dohoní, což je jediná nevýhoda tohoto nástroje.
Zvažovala jsem také pohled na problematiku v rámci práce,
ale zde zatím řešení nemám. Profesionální maska nám vždy zabraní cokoliv
vyřešit, protože nosíme masku s nadpisem: za práci dostávám zaplaceno; s některými
lidmi musím pracovat. Pak mě ale napadá, že vše je o naší volbě. Nechci s tímto
člověkem pracovat, tak se rozhodnu udělat něco jinak. Změním přístup, udělám
některá opatření, nebo změním zaměstnání. Vždy je nějaká volba; někdy i
radikálnější východisko.
Nehledejte výmluvy, prostě zakročte!
Ať už bojujete s jakýmkoliv strachem, pojmenujte ho a
zkuste zvážit řešení, protože pokud některé věci nevyřešíte hned, budou se
emoce stupňovat a skončíte jako bomba. Třeba přitom zvažování zjistíte, že vlastně
o žádný strach nejde a nebudete ho řešit jako můj kamarád.
Vše vzniká v našem vědomí, v naší hlavě, v našich
myšlenkách. Skutečnost může být jiná. Nebojte se zrcadla, které vám nastaví
okolí. Pouze tak si udržíte zdravý rozum.
Nedávno jsem dostala zpětnou vazbu od nového člověka, který
můj blog čte. Děkuji, že čtete … Budu se snažit polepšit a víc psát …
Žádné komentáře:
Okomentovat