úterý 29. července 2014

Jak vnímat konkurenci … (10. příspěvek)


Kdo by neznal Arnošta Lustiga - vzpomínám na neuvěřitelný optimismus, lidskost a smysl pro humor... 


Dnes se mi bezděčně vybavila vzpomínka, která mě donutila přeskočit téma ideální postava versus hlavní hrdina a zaměřit se na konkurenci. Není tomu tak dávno, co jsem si četla u oběda knihu od autorů, které považuji za konkurenci. Většinou mám rozečtenou více než jednu knihu, a kdo mě skutečně zná, ví, že s sebou vždy mám v kabelce něco ke čtení, kdybych se někde musela zdržet. Za konkurenci beru lidi, kterým vyšly fantasy příběhy a kteří se tímto žánrem zabývají ve větším stylu, než se doposud povedlo mně. A to skutečně všichni z této branže.

Kniha Maite Carranzové Válka čarodějek mě zaujala především tím, že ji překládal Vladimír Medek. Můj oblíbenec poté, co jsem četla Harryho Pottera, který mě zlákal k tomuto žánru nastálo. Příběh si značím pohlednicemi z míst, které jsem navštívila, záložkami, které mi někdo daroval, a také kartičkami z velice známého příběhu Hra o trůny. Nejsem příliš oblíbencem žánrové varianty, k níž se tato kniha řadí, tedy středověké fantasy a fantasy s draky, ale zajímal mě autorův styl, výstavba textu a především mě k ní zlákal kamarád, který jako spousta jiných čtenářů dokonale podlehl Martinovu kouzlu. Před prvním čtením knihy mě varoval: „Hlavně si nenajdi v knize oblíbence.“ Záhy jsem pochopila proč. Většina z hrdinů umírá a objevují se nové a nové postavy, které můžete milovat, fandit jim, nebo naopak nenávidět a přát si jejich smrt. Tiše doufáte, že Martin dokáže dopsat celou ságu, protože dílo je tak gigantické oproti ostatním příběhům, tak překombinované, že zaujme několik generací čtenářů a snad i přežije svého myslitele …

A teď se oslím můstkem vrátím ke svému příběhu. Tato kartička vklouzla do rukou člověku, který jako spousta jiných lidí uznává autority. Říkám jim tak, protože k nim ostatní vzhlíží, považují je téměř za polobohy. I když věřím, že on spisovatele takto možná nevnímal, zarazila mě jeho jistota, s níž plácl do ticha místnosti: „To je teda hodně velká konkurence!“ 

„Ani ne,“ napadlo mě, ale mlčela jsem. Tito lidé jsou talentovaní, mají široký rozptyl, více nastudováno a jistě i výborně píšou, ale nezaleknu se jich. Ságu Hru o trůny bych dokázala rozebrat do mrtě díky tréninkům, které jsme měli na vysoké škole: styl, slovní zásobu, prostředí, podklady k tvorbě, nastudované materiály apod. Nepovažuji to ale za podstatné, protože chci mít vlastní pohled a knihy skutečně čtu pouze ze zájmu a rozšíření vlastní fantazie. Neuznávám však autoritu a nezaleknu se jí. Protože můj sen dokázal někdo jiný, neznamená, že jej nesvedu také, nebo že jej nesvedete vy. Nebojuji přece s jinými spisovateli, ale pouze s časem, jak už jsem kdysi napsala a ráda to zopakuji.

 Pro mě jsou tito lidé motivací. Také začínali, byli na mém místě a dokázali to! Nevzhlížím k nim, ale beru je jako lidi z masa a kostí, s názory, s láskou i nenávistí, s vědomím, že někomu ublížili, někoho milovali … Abych vám pravdu řekla, toto mi občas u lidí chybí. Nepovažuji se za známou, jsem teprve na začátku, ale tento hvězdný prach, který poblázní myslící tvory, jsem již párkrát zažila, protože jsem se pohybovala vedle hodně známých jmen české literatury. Chtěli by žít jako oni, ale neví, co to obnáší … ale teď zpět k vám, protože plníme vaše sny a vy jste důležití pro každého spisovatele …

Stálý čtenář, který moje texty vnímá jako zpestření svého dne, si jistě všiml výstavby blogu. Snažím se navazovat jednu perličku za druhou, abych vám ukázala techniky, jak psát, jak vnímat svoje pocity, své okolí, a poté jak tyto zkušenosti a informace dokázat zachytit na papír. Přemýšlím o tomto blogu častěji, než bych si představovala před necelým měsícem, kdy jsem ho spouštěla s obavou, že moje koncentrace nápadů nebude dostatečně bohatá, aby vás dokázala zaujmout. Přesto se mi to daří a všem, kteří čtete a dychtivě čekáte, co zase ta moje malá hlavička vyplodí, bych chtěla vzkázat, že nikdy nic nevzdávejte. Neposlouchejte okolí, které vás odrazuje a sráží. Ono někoho od něčeho odradit je velice jednoduché.

Nenechte se zlomit …

Máte na to a třeba někdo z vás bude další Rowlingová, Martin či jiný oblíbený autor.

Začněte věřit!

Věřím, že prvních deset témat máte úspěšně za sebou a ještě minimálně dalších deset vás tady čeká. Pokud by vás napadl námět, téma, na které byste chtěli znát mou odpověď, či číst článek o něčem, co vás zajímá, nebojte se ozvat, nebo napsat. Těším se na ně. Budete součástí mého snu. Hvězdného prachu, který na vás ráda přenesu…


Více zde: http://nkcsoka.webnode.cz/news/jak-vnimat-konkurenci-10-prispevek-/
Vytvořte si vlastní stránky zdarma: http://www.webnode.cz


pondělí 7. července 2014

Proč spisovatelka píše blog ...

Proč psát blog ...


Dlouho jsem uvažovala, jak začít psát blog. Připadalo mi to jako forma deníku, kterou si lidé snaží připomenout něco, co nechtějí zapomenout, nebo předat dalším čtenářům zkušenosti z cestování, vaření, kutilství, apod. Proč tedy psát blog pro fanoušky, kteří dostanou do rukou mou knihu a mají možnost nahlédnout pod povrch všeho bublajícího fantazírování? Toto jsem jim přece nabídla již při prvních úvodních větách webové stránky. Neztratí se pak příslovečné překvapení, když knihu otevřou a zakousnou se do prvních vět?

A pak mě napadlo, že by to mohla být zábavná interakce, dále cvičení v psaní, které poslední dobou docela zanedbávám, protože přípravy knih zabírají i jiné aktivity než jen samotný tvůrčí akt. Co takhle psát o tom, jak na to? Co je inspirace a proč? Kdo mi pomohl, kdo naopak ne a rozvíjet blog o věci, které mě baví, třeba i kulinářské aktivity či cestování?! Přece všechno, co je kolem nás, může být inspirací pro něco dalšího, hodnotnějšího, nebo také méně hodnotného. Věci, lidé, místa, vůně, sny, cokoliv, co se přímo dotýká naší duše ...

Pro mě je poslední dobou inspirací několik osob. Nebudu je jmenovat, ale třeba se tu někdy objeví a v mým řádcích se poznají.

Jako první mě napadla věčně usměvavá grafička a designérka, která mě inspiruje, kdykoliv si s ní sednu na kávu, nebo se jen díváme na film. Cítím, jak v ní fantazie proudí. Její práce je neuvěřitelná a mám pocit spřízněné duše, neboť má obdobné zkušenosti jako já.

Stejný pocit mám s další umělkyní, nádhernou ženou, po níž se každý chlap otočí a jejíž smyslem života se stala fotografie. Nechtěla bych na ni zapomenout, protože mě naučila najít umění i v obyčejné módě každodenního života.

Dalším je člověk, který mi vždy a za jakýchkoliv okolností řekne pravdu. Samozřejmě trošku mručící formou a rýpavým stylem, který tak nesnáším, ale pouze u něj kritiku i rýpanec dokážu ustát se vztyčenou hlavou. Známe se už přes deset let a považuji ho za jednoho z nejlepších kamarádů, které mám. Viděl mě šťastnou i nešťastnou a stále náš společný vztah přetrvává.

Pak je tu několik nováčků: zcela čerstvý přírustek, který se nedávno dostal do mého povědomí, je osobnost mladíka, který již ve svých 18 letech je ředitelem dvou klubů. S podnikáním začal hodně brzo, kolem 13 let. Famózní ... Na to není jiné slovo. Jedná se o důkaz, že nikdy není brzo a nikdy moc pozdě udělat něco se svým životem a posunout ho za hranice svých možností.

Další z nováčků: Znám pár chlapců, kteří našli zalíbení v jiných chlapcích, ale tento je neuvěřitelně živý, dokáže si dělat legraci, dokonce i sám ze sebe a ze své orientace. Místnost je jím plná a není člověk, který by ho neměl rád. Klobouk dolů.

Nerada bych zapomněla na další lidi, ale třeba se v mých popiscích ještě objeví časem. V posledních měsících jsem poznala spousty zajímavých umělců - grafiků, malířů, podnikatelů, překladatelů, cizinců, od nichž by se dalo hodně učit.

A tak začíná můj blog ...


Více zde: http://nkcsoka.webnode.cz/blog/
Vytvořte si vlastní stránky zdarma: http://www.webnode.cz