Článek mě napadl po jedné akci s přáteli, kdy jsme hovořili o několika tématech a podvědomě jsem zjistila, že chrlím názory a podklady o jistých věcech, které jsem si někde a někdy přečetla. Vkládám je do hovoru jako argumenty, kterými bezesporu jsou. Vždy začínám větu: "Někde jsem četla ...", ale už si nemohu vzpomenout kde. Fascinující je, že danou informaci předám v plné kvalitě, i když vlastními slovy, ale citace, odkud, kdy, kde jsem to četla, je v nenávratnu pryč. (To by si na mně mediální analytici smlsli, že neuvádím přesné zdroje.)...
Párkrát se mi již stalo, že něco vydoluji ze vzpomínek, ale i mě překvapí, že o věcech, o kterých teď nemám ani páru, jsem kdysi někde četla a můj mozek si je podvědomě pamatuje. Kdysi jsem četla mnohem více a z různých žánrů, a pokud si chci zvýšit slovní zásobu, dělám to tak i dnes a čtu cokoliv ...
Zatím na tom nejsem jako můj děda, u něhož jsem jako malé dítě viděla, jak mu dováží přepravky knih z knihoven, posadí se na verandě do křesla a hltá jednu knihu za druhou. Když jednu dočte, sáhne si do přepravky a vylosuje další. Většinou u četby v křesle usne, a proto měl brýle připevněné na gumičce, aby se nerozbily, když mu náhodou spadnou z nosu na hruď. Věřím, že se ale do tohoto období jednou dostanu a přečtu si všechny své oblíbené knihy znovu . Ale zpět k tématu ...
Ze školních lavic si pamatuji například "haustorie". Učila jsem se slovíčko z botaniky velice dlouho, protože jsem si ho nemohla zapamatovat, tak jsem si vymyslela mnemotechnickou pomůcku: německy dům a anglicky příběh. Do této chvíle si pamatuji, že se jedná o kořeny, které cizopasí na jiných rostlinách, jako například jmelí na stromech (Velice důležitá informace především pro pozdější život, nemyslíte? 😉 Ale sem se hodí, za chvíli tu máme Vánoce.) A jak už to bývá, co jsem se nemohla naučit, si pamatuji doteď, i když zbytek se mi už vykouřil z hlavy ...
Jak jste na tom vy? Máte to stejně? Také vám někdy takováto informace pomohla například v kariérním růstu, nebo v setkání s člověkem, kterého byste nikdy nevěřili, že poznáte, a přesto osud zahrál do vašich karet a ještě jste ho zaujali? Mně ano a ne jednou. Třeba se k nim vrátím v dalších příspěvcích mého blogu ...
Ze školních lavic si pamatuji například "haustorie". Učila jsem se slovíčko z botaniky velice dlouho, protože jsem si ho nemohla zapamatovat, tak jsem si vymyslela mnemotechnickou pomůcku: německy dům a anglicky příběh. Do této chvíle si pamatuji, že se jedná o kořeny, které cizopasí na jiných rostlinách, jako například jmelí na stromech (Velice důležitá informace především pro pozdější život, nemyslíte? 😉 Ale sem se hodí, za chvíli tu máme Vánoce.) A jak už to bývá, co jsem se nemohla naučit, si pamatuji doteď, i když zbytek se mi už vykouřil z hlavy ...
Věřím, že si nedůležité věci pamatujeme proto,
abychom časem díky nim byli důležití právě proto, že si je pamatujeme.
Jak jste na tom vy? Máte to stejně? Také vám někdy takováto informace pomohla například v kariérním růstu, nebo v setkání s člověkem, kterého byste nikdy nevěřili, že poznáte, a přesto osud zahrál do vašich karet a ještě jste ho zaujali? Mně ano a ne jednou. Třeba se k nim vrátím v dalších příspěvcích mého blogu ...
Je dobré pamatovat si nedůležité věci, protože nikdy nevíte, kdy se vám budou hodit ...
Mějte se krásně a budu se na vás opět těšit u dalšího příspěvku ...
