Téma mě převálcovalo nedávno a jde ruku v ruce s článkem
o aroganci. Proč si o něm nezapřemýšlet. Proč mají Češi rádi tituly?
Nikdy mě toto
nenapadlo řešit, dokud jsem nevycestovala do Maďarska na studia a tam jsem se
jako u nás, u všech vyučujících snažila naučit jejich titul, abych profesora nedej
bože neoslovovala „pane docente“, za což jsme v České republice byli
káráni. Byla jsem z toho docela nervózní a naštěstí jeden z mých tehdejších
vyučujících mě vyvedl z omylu. Po prvním oslovení se zamračil a pohlédl na
mě s nedůvěrou. Až za několik let jsem se dozvěděla, že v Maďarsku je
oslovování titulem symbolem pochlebování. Každý je prostě pan učitel, nic víc.
A jsou na to náležitě hrdí. Tento postoj se mi velice zalíbil, a tudíž ho razím
i já. Titul nevyužívám.
Nedávno jsem si na to vzpomněla, když jsem se účastnila
jedné hádky o tom, který titul je víc, nebo méně, která škola je jednoduchá a
která ne. Vysokoškolsky vzdělaní lidé se přesvědčovali navzájem, že neuznávají
studijní obory na filozofických fakultách a mají názor, že se tam tito lidé
chodí ukrývat před reálným životem a prodloužit si tak mládí.
Proto mě také zaskočilo, když mi člověk z lékařské
fakulty tvrdil, že v mém oboru může pracovat každý bez odborného vzdělání.
Pohlédla jsem na něj a s úsměvem jsem odpověděla, že to si skutečně
spousta lidí pouze myslí. Podle jazykové vybavenosti a myšlení jsem pochopila,
že i když má z fakulty titul a odseděl si to tam o pár let déle než já,
prozradil svou hloupost během 5 minut. Ponižuje mě u stolu, protože ze mě cítí
hrozbu a vlastní nespokojenost.
Jazyk vás prozradí, ať se vám to líbí, nebo ne.
Je skutečně něco jiného přeložit článek, který potřebujete
na seminář a pomáhá vám přitom strýček Googel, překládáte ho do svého rodného a
zároveň mateřského jazyka, a něco jiného, když překládáte obchodní smlouvu,
nebo tlumočíte cizí myšlenky, kromě toho ve 4-5 jazycích.
Formulace, vybavenost a sečtělost vám dávají velkou zbraň
výmluvnosti, kterou uplatníte v každém oboru a v každé situaci.
A pokud poslouchám člověka, který se chvástá titulem z práv,
nebo z lékařské fakulty a nedokáže se vyjadřovat v angličtině, natož
v českém jazyce, usmívám se o to víc, protože jsem stejně jako ostatní
měla zafixováno, že tito lidé jsou velice vzdělaní a dělají záslužnou práci,
zatímco jazykový odborník, jako jsem například já, je člověk, který se na VŠ „schovával“.
Proč si potom titulovaní lidé na vysokých pozicích platí lidi, jako jsem já,
aby za ně psali projevy, hovořili za ně do médií, překládali do cizích jazyků a
propagovali jejich produkty na webových stranách? Opět jsem se usmála.
Titul je v podstatě nic neříkající záležitost. Neřekne,
zda jste chytrý, schopný nebo pracovitý.
Nepředurčí, zda budete vydělávat hodně
peněz, nebo budete žít v chudobě, zda budete úspěšní, slavní, nebo
neúspěšní a průměrní. Předává pouze informaci, že jste někde trávil několik let
života, o něco jste se zajímal, něco jste se naučil, nebo v posledních kauzách,
a tedy v horším případě, zaplatil.
Neřekne to, jaký z vás bude člověk.
Bohužel ale je stále zafixováno, že když máte titul, tak
jste „Někdo“. Když jste právník a doktor, tak jste víc. Může vám to pomoci u
starší generace, která neměla takové možnosti jako my, a tudíž titul berou jako
něco nedosažitelného. Stejně jako lidé, kteří neměli tu výdrž jako vy a k titulu
se nedopracovali. Na ně jistě dojem uděláte, že máte „výšku“.
Ať už máte jakýkoliv titul a jakoukoliv pozici, nedává vám
to právo povyšovat se nad ostatní, nebo nechat se ponižovat. Poukazujete tím
jen na své nízké sebevědomí.
Schopnosti a inteligenci nelze poměřovat titulem. Na deset
vysokoškolsky vzdělaných blbců lze nalézt stejný počet inteligentních a
chytrých lidí bez titulu nebo manuálně pracujících.
Dám vám jen jednu radu, která mně zatím zabírá. Pokud se seznámíte s člověkem mimo práci a začne se vám vychloubat titulem a prací, utíkejte! Z takového člověka nikdy nic dobrého nevzejde.
