Fáma o "hospodských povalečích" ...

Z mých povalečských dní ...

Ani nespočítám, kolikrát jsem měla se svými přáteli i známými rozhovor o bohémském životě umělců. Fascinuje mě, jak si někteří lidé spisovatele zidealizovali a občas, když poslouchám jejich názory na bohumilé, romantické povolání, co tedy autoři dělají, nebo nedělají, hned bych spisovatelkou byla na plný úvazek ...

A tak se častěji zamýšlím nad tím, jaké by to bylo žít pouze pro umění. Nemít žádné statky, čekat jen na příspěvky od ostatních a celé dny se válet v kavárnách, hospodách, nebo na cestách s jedním batůžkem na zádech, v němž by byl uschován notes a pero. V lepším případě počítač, nebo jen mobilní telefon s připojením na internet Dokázala bych vůbec psát knihu, nebo bych se zaměřila pouze na cestovatelské zážitky? Jak by to vypadalo, kdyby mi došly peníze a potřebovala bych sehnat další, abych nemusela noc strávit někde na ulici? Neboť i existenční problémy někdy patří k tomuto životu ...

Znám mnoho spisovatelů, u nichž jsem byla na autorských čteních, kteří jsou skutečně slavní, a přesto život i povolání nemají tak snadné, jak si ostatní představují. Většinou jim umění vezme spousty věcí ze soukromého života, jsou několikrát rozvedení, musí mít další zaměstnání na úkor tvorby, ale víte co?

Mají svobodu ducha, kterou jim všichni závidí ... 

Jsou volní jako ptáci, řídí si svůj život svými pravidly. Přesně tato skutečnost mě na spisovatelích nejvíc baví. Dělají a říkají, co chtějí, a ač většinou píšou jednu větu za druhou, postavy jsou vymyšlené, nebo mají reálné charakterové vlastnosti, někdo tam venku je slyší a čte stejné věty, které se jim zrodí v hlavě. Mají fanoušky, kteří je vnímají jako popové hvězdy a čekají po půlnoci na otevření knižního obchodu, aby byli první, kteří budou držet v ruce další díl z nové série.

Jsou inspirující ...

Nejsem sice bohém v pravém slova smyslu, ale svou sílu vnímám právě ve své volnosti a očekávání, že jednou, a třeba to již nebude dlouho trvat, pár lidí zakopne o mé strany a budou rádi, že si něco malého přečetli. A pak znovu a další a další ...

V posledních pár dnech kolem mě tací lidé prošli, které jsem inspirovala a kteří stejná slova použila přede mnou. Citují mi mé vlastní myšlenky, vlastní řádky, které jsou součástí tohoto blogu. Musím říci, že je to zvláštní pocit, ale je to tentýž pocit, který mě u psaní drží již 24 let ...

Ať žijí hospodští povaleči, kteří z vlastních slov tvoří budoucnost jiných.

 Doufejme, že lepší, než doposud měli ...

A to je i mé přání, aby tyto strany někomu pomohly
 a podle reakcí to vypadá,
že skutečně pomáhají ...

Pokud by vás toto téma ještě zajímalo, psala jsem už o něm kdysi článek z vlastní perspektivy a slíbila jsem, že se k danému tématu ještě vrátím:

Dá se uživit uměním ...

http://nkcsoka.blogspot.cz/2014/11/da-se-uzivit-umenim.html

Jak poznám, že je podzim ...

Náhodná fotografie z procházky ...

Nevím, jak vy, ale pro mě je podzim jedno z nejlepších období v roce. Můj nejoblíbenější měsíc je září, který celou duhovou atmosféru odstartuje. Pak přijdou letáky na nákupy do mého nejoblíbenějšího obchodu, do papírnictví a pokračuje nákup knih. Vím, že začíná škola a pro některé končí prázdniny, ale až dospějí, zjistí, že za to nemůže podzim. Někde jsem četla, že se zvažuje, že se začátek školního roku přesune na měsíc srpen, aby v zimě bylo volno, a pak by se negativní pocit z mého oblíbeného měsíce přesunul na měsíc jiný. Třeba se toho dožiju, kdo ví ...

Teď se nalézáme v době dušiček a Halloweenu, a to je období, kdy se blížíme do finále podzimu, kdy opadává duhové listí, aby ho nahradila bílá pokrývka. V pátek jsem zahlédla pole plné vran a krkavců. Shromáždili se na hřišti u školy a asi se domlouvali, kam poletí. Ze všech obchodů na vás vykukují bezzubé oranžové dýně a lidé si připomínají ztracené duše kostýmy oslavující život. Mně stačí zapálená svíčka v pokoji, která provoní místnost vanilkou, nebo levandulí ...

V tento čas dělám nejdelší procházky, dívám se na létající draky, poslouchám hvízdání vichru v korunách stromů a rozčiluji se, když mi přestaví dobře známé potraviny, protože v obchodě místo jedné hodiny trávím hodiny tři na úkor času, který bych využila bloumáním po okolí, užívala si ty barvy a nechala se inspirovat k psaní ...

Nevím, jak vás, ale mě barvy kolem uklidňují, tak se nechme ještě chvilku rozmazlovat. Přidávám fotografii, která není umělecká, ani nejostřejší, ale je náhodná, pro mě zajímavá a pro tento článek výstižná, protože právě tato fotografie, o níž jsem nevěděla, že ji v mobilu mám, mě inspirovala, abych vám po čase zase něco napsala. Kéž by takovýchto fotek bylo víc. Také se vám nějaké takové válí v mobilu? 

Užijte si je! 

Jsou k nezaplacení, protože zachycují život takový, jaký je, bez strnulých póz a příkras ...

Krásný podzim :-)

Když dělám radost ...

Poprvé uveřejňuji na blog článek o tom, když se snažím někomu udělat radost. Myslím si, že dělám radost docela často, a to nejen pro charitu, ale také dětem, přátelům, proč tedy se nepodělit a třeba inspirovat ostatní k něčemu jednoduchému a určitě zcela originálnímu. Už od několika lidí jsem slyšela, že jsem člověk, který vzbuzuje u druhých touhu tvořit a inspiruji je:

 tak pojďte tvořit se mnou a přestaňte se vymlouvat ... 

Tento příběh začal zcela nevinně:

Byla jsem pozvána na narozeninovou party, kde jsme chtěli s přítelem vytvořit nějaký neuvěřitelný a zcela originální dárek. Jelikož je oslavenec obrovským fandou HONDY, volba byla jasná, směřovat dárek k jeho koníčku. Navrhla jsem, že bychom mohli vytvořit tričko z fotky jeho auta, kterou mu "čorknu" ze sociální sítě, aby to bylo překvapení. Udělala jsem to takto už několikrát pro jiné lidi, tak mi nápad přišel hodně jednoduchý a lehce proveditelný. Shodou okolností jsme se s přítelem shodli na té samé fotce.

Fotografii jsem začala upravovat: ořezávat, začerňovat apod. Najednou však to nebylo dost originální, a tak přítel navrhl, že místo fotografie bych jeho auto měla rovnou nakreslit a že až tu kresbu budeme tisknout na tričko ...

Usmála jsem se a vduchu jsem si myslela, že to je pro mě asi nadlidský úkol. I když poslední dobou zkouším malovat a mým snem je ilustrovat si vlastní knihu, zatím jsem neměla tolik cviku, abych auto překreslila na plátno, takže zbyly pastelky ...

Přiznám se, že v pečení dobrot jsem si jistější, ale pokud chceme vytvořit pro kamaráda originální dárek, tak halt musím bojovat. Několik hodin překreslovaní, gumování, a pak šrafování vykouzlilo tento výtvor, který prošel schválením nás obou ...

Dalším krokem bylo vytvořit triko. Řešila jsem, zda bych obrázek měla obtáhnout černým fixem, naskenovat, nebo vyfotit, aby se lehce dal umístit na tričko, a doufala jsem, že až obrázek na tričko uveřejníme, tak v něm oslavenec pozná své milované auto a nestane se z něho jen nedefinovatelný  rozlitý flek barev.
Nakonec jsem obrázek naskenovala, a poté jsem ho nechala graficky vystřihnout  a natisknout. Výsledek vidíte níže.

Nikdy není pozdě začít s něčím, co vás baví a naplňuje. 

A že nemáte čas? 

Ruku na srdce, je tomu skutečně tak?

Přeji pěkný den :-)

Proč Blogerka začíná s Vlogem ...

Před několika dny jsem na sociální síti uvedla, že testuji svůj nový VLOG. Pár mých přátel mi napsalo do zprávy, že "co to zase blbnu a jestli už přestávám psát blog", nebo "jestli mi blog jako nestačí". Dokážu si je živě představit, jak se opět ťukají prstem do čela a říkají si, že jsem se dočista zbláznila...

Nejde o to, že by nestačil, spíše se rozšiřuje možnost zkoušet a dělat i jiné věci, než jen psát. Ač se to nezdá, ne vždy jsem schopna po dlouhém dni v práci zasednout k psaní, a pokud nemám čas už ani na toto, jak mám přemýšlet o nových tématech, nebo příbězích?

 Fotoaparát a kamera jsou jasná volba ...

V současné době každý mobilní telefon má takovouto funkci a máte ho vždy po ruce, i když jste právě v zahraničí, na výletě, nebo jedete jen do práce. Všude na internetových stranách čtete, že se doba jaksi zrychluje, a ač ještě stále s obdivem zjišťuji, že pár skalních fanoušku nepoužívá čtečky, čte vypůjčené knihy z knihoven i v tramvaji a není jich málo, většina se za posledních pár let soustředí spíše na filmovou tvorbu. Před časem jsem začala čichat ke scénáři, a tak je jasné, že si přeji se trošku posunout dál, i když je to opět na úkor psané tvorby...

Dalším impulzem byla nedávná dovolená na pro mě tajemném ostrově Tenerife, kde každých pár metrů na vás vybafne úplně nová krajina, ale o tom, až v nové rubrice mého blogu Proč cestovat se spisovatelkou. Připravuji ji už několik měsíců a chci připojit nejen obrázky a vtipné příběhy, ale také mluvené slovo a část videí, které jsem měla možnost natočit, i zodpovědět pár otázek ohledně cen vypůjčených aut, jídla a atrakcí, které jeden z Kanárských ostrovů nabízí. Na tyto dotazy se mě pár přátel již ptalo, třeba pomůžou i někomu dalšímu ... 

Tenerife - Loro Parque

Takže vidíte, nejde o zrušení blogu, jen o rozšíření, abyste si vše mohli i prohlédnout mýma očima. (Neodolala jsem a jednu malou ochutnávku jsem vám přichystala již teď). Nebojte, stále píšu, i když ne tak často. V posledních pár měsících jsem zůstala viset u paní Slepičkové, u níž mám ještě stále pár příběhů rozpracovaných, tak snad se její další lumpárna brzo objeví i na těchto stranách ...

Jen připomínám, že seznam všech rubrik najdete na levé straně od textu a je jen na vás, která z nich pro vás patří mezi ty oblíbené. Budu se na vás opět těšit zase příště. Věřím a doufám, že to bude hodně brzo ať na BLOGU, či na VLOGU (odkaz brzy dodám do dalších článků).

Mějte se moc příjemně a usmívejte se ...