Mým nejoblíbenějším ročním obdobím je podzim, který mi
přináší několik druhů inspirace. Barevné padající listí, odlet ptáků, hřejivé
slunce a vůně ořezaných tužek. Papírnictví láká můj pohled a mysl se otevírá
novým věcem. Vždy v tomto období opouštím všední pracovní dny a beru si
volno. Užívám si a sbírám inspiraci na další tvůrčí proces nebo život. Ráda
nakupuji nové notesy, knihy. Projít se v lese je stejně osvěžující jako
odjet do neznámého města; hledat v něm umění.
Letos padla má volba na Vídeň. Velkoměsto plné staré
kultury, zajímavých památek a neotřelých zážitků. Umění na vás dýchá
z různých stran, cizinci mluví několika jazyky, múzy vás líbají na každém
kroku. Krásně strávený čas s výbornou kamarádkou a kamarádem, kterého jsem
neviděla více než 10 let.
A pak to přijde. Tornádo myšlenek, nápadů a inspirace.
Člověk chce jen sedět a zapisovat si, popisovat cokoliv, co vnímá všemi smysly,
a pak vás napadne otázka, kterou mi vnukla má kolegyně v práci, pianistka:
„Jak přežít inspiraci?“
Tápu. Tolik vjemů na jedno nadechnutí. Touha psát, kreslit,
fotit, zpívat, učit se … Je to jako smršť. Na pár vteřin se vám zastaví srdce
jako při kýchnutí. Jediné, co mě napadá:
Udělat si čas!
V současném hektickém světě, kdy chodíme jen na nákupy,
staráme se o rodinu a práci, je téměř nemožné utrhnout si pár minut na naše
koníčky. Kamarádka, s níž jsem se setkala na kurzu kreslení již před
několika lety, má obdobný problém. Ráda by malovala, ale nemá na to dostatek
času, protože se kromě rodiny také zabývá stavbou domečku. Vnukla jsem ji tedy
nápad. Na chvíli jsem se proměnila v kmotřičku vílu. Co kdyby veškeré její
obrazy v domečku byly z jejího šuplíku?! Nepověsí na zdi nic
koupeného. Byla nadšená. Viděla jsem na ní, že vdechla velký kus inspirace a že
uvažuje, co bude v obývacím pokoji, co v pracovně. Začala do svých
vizí zapojovat i manžela, který velice rád fotí. Najednou byla pohlcena tím
vším. Její oči se rozjasnily, jakoby opět obživla.
Občas mám pocit, že se lidé už nedokážou radovat. Kolem mě
je spousta šedých mrtvolek, které mě míjí, nebo jsou to lidé plní přetvářek
pohlceni majetkem. Září jen mala hrstka z nich a jsou to právě ti, kteří
našli kousek svého času, aby se věnovali něčemu, co je naplňuje. Co je jen pro
ně důležité, ale nemusí jim to vydělávat peníze. Utrhnou se třeba z práce a
věnují se tomu ve volném dni. Jakoby se najednou zastavil čas.
Nemusí to být pouze
umění, pro některé je inspirací rodina, domeček, domácí mazlíček, cestování,
domácí práce, květiny, zvelebování duše. Co je pro vás důležité? Znáte odpověď?
Dejte tomu čas. Věřím, že vás jako Popelčin oříšek něco
cvrkne cestou do nosu. Zatím vám nabízím kousek inspirace v podobě procházky
po Vídni. J
