Na památku Robina Williamse …
Vybočuji ze své koncepce o tomto blogu, protože mě zasáhla jedna komunikace mezi přáteli na sociální síti. Dialog spustila smrt významného amerického herce Robina Williamse a jeho sebevražedný odchod ze světa kvůli depresím, jimiž trpěl. Zpráva obletěla svět 12. 8. 2014.
Člověk věčně s úsměvnou tváří, s komediálním talentem, osobností trpí depresemi?! Byl to pouze začátek naší konverzace, v níž jsme se snažili dohadovat, co deprese způsobilo u takovéhoto „pana herce“.
Bezděčně jsem si vzpomněla na knihu, jejímž hlavním hrdinou byl známý francouzský klaun Deburau, který hovořil s lékařem o své nemoci. Doktor mu doporučil, že pokud se bude cítit velmi na dně, má se zajít podívat na náměstí na slavného mima, který mu vždy zvedne náladu a dělá lidem svět hezčí svou bezprostředností a uměním. Náš pacient se smutně usmál a vysvětlil, že to nebude možné, neboť on je tím mimem, který se snaží rozveselit svět. Cítíte tu bezmoc jako já? Kdo rozveselí našeho mima?
Sigmund Freud pravil: „Psaní je obrana před vlastním zhroucením.“
Každý umělec zná tyto mantinely a potýká se s něčím takovým. V rozhovoru o depresi se nás sešlo několik a z různých druhů umění: hudebníci, fotografové, spisovatelé; a zjistili jsme, že nejen herci balancují nad něčím takovým. Někteří argumentovali dědičností, jiní slávou a pronásledováním od novinářů, nebo vtělováním se do nových a nových rolí, které deformují vás jako osobu, vaši stabilitu, vaše realistické nazírání na svět. Důvodem zůstávají, podle dalšího aktéra debaty, rozhovory se sebou samotným, spousta šílených představ, díky čemuž ale umělci dokážou tvořit.
Poté sdělovaným textem proběhlo několik jmen spisovatelů z úst mého spolužáka z vysoké školy, který bravurně připravuje další generace z českého jazyka a dějepisu: Hemingway, Musil, Tolstoj, Hašek, Kafka, Gogol, Fuks … Sypal ze sebe jedno jméno za druhým a strhl tak i kolegu hudebníka, který přidal Svobodu, Muka, Bartošovou a Kurta Cobaina.
Všichni jsme svorně pokyvovali a sladili se na stejnou notu. Každý z nás ví své a má obdobnou zkušenost.
Psaní je jako let po obloze, únik od reality všedních dní, nebo od zamračeného počasí či špatné nálady. Odchod z nudy, z bolesti a slz. Vesmír příběhů a nadějí… Psaní je portál do jiných dimenzí, do fantazie, do jiných životů … a tady z textu vystupte a buďte to opět vy!
Mějte na paměti, že umění je prostředek, který ničí, a nabíjí, ale pomáhá víc.
Nikdy bych se ho nevzdala a umělci jistě chápou, protože není nad tu slast, když se něco tvůrčího skutečně povede. Důležité je najít hranici, za níž už nejdete, a najít i něco, co vás přivede zpět z toho zákoutí temna. Připravte se, že budete citlivější, než okolí bude očekávat, např. jako já, která neustojí „rýpance“ (smysl pro humor, který ponižuje); budete v situacích hledat něco jiného, než tam skutečně je, protože s vámi bude laškovat fantazie apod. Můžete mít ale pravdu a okolí vám bude tvrdit opak: váš náhled na situaci bude brát jako pokroucenou realitu. Vše je dvousečnou zbraní.
Psaní je mámení a stojí za to, když vydržíte. Depresi můžete dostat nejen z umění, ale i z jiných věcí, lidí a událostí v životě, pak naopak může být tvůrčí akt lékem.
Vyhoďte minci do vzduchu, nechejte ji několikrát otočit kolem vlastní osy, a až dopadne, uvědomte si, že spadla na hranu. Teď už je jen na vás, na kterou stranu mince padne. Panna, nebo orel. Výběr je v tomto na vás.
Držte se!
Děkuji všem, kteří se debaty zúčastnili. Bylo to pro mě hodně inspirativní …
Více zde: http://nkcsoka.webnode.cz/news/ceho-se-bat-u-umeni-aneb-don%c2%b4t-worry%2c-be-happy-%e2%80%a6/
Vytvořte si vlastní stránky zdarma: http://www.webnode.cz
