Proč si pořád stěžujeme ...

Začneš si vážit života, až zjistíš, že nejsi nesmrtelný … N. K. Csóka

Trendem posledních pár let je stěžovat si na vše kolem od počasí počínaje, přes práci až po finanční záležitosti. Nespokojenost se zrcadlí v každém počinu, v každé grimase, v každém gestu. A tak mě napadá jen jedna otázka:

„Proč děláte něco, ať už je to cokoliv, co vás činí nešťastnými?“

Vězte, že vaše nespokojenost se odráží nejen ve vaší psychice a zdravotním stavu, ale reflektuje vaše vnitřní rozpoložení a zasahuje i do životů ostatních.

První odpovědí na výše zmíněný dotaz je, že vše se dělá tímto způsobem proto, že všichni chtějí víc a víc a víc než ti ostatní. Bezděčně jsem si vzpomněla na část jednoho dílu české série Slunce, seno a … „Předsedo, oni mají záchod. Předsedo, oni mají …“ Nesledujte, co mají ostatní, ale co máte vy a jak to můžete změnit, aby pro vás situace byla lepší.

Nebo druhou odpovědí je, že se jen nějak musíme živit. Většina mých známých odpoví, že pracují, aby mohli žít a užívat si, plnit si sny, koupit si, co chtějí, věnovat se koníčkům. Žijí ze dne na den, nešetří, protože to nemá smysl, pokud chtějí, tak si vydělají, nebo na to prostě odpovídají: důchodů se naše generace nedožije, či pokud si něco nekoupíš na dluh, tak v životě nic nebudeš mít.

Podívali jste se někdy na svůj životní příběh z druhé strany? Čeho byste se dokázali vzdát, abyste si zvýšili životní standard?

Uvažovali jste někdy o tom, co je pro vás dost?

Nemohu hovořit za ostatní, protože nežiju váš život. Neznám zákulisí vašich všedních dní, nicméně pokud jste nešťastní ať už z čehokoliv, nehledejte chybu v ostatních, ale sami v sobě. Dejte si otázku, jak byste mohli neštěstí změnit ve štěstí. 

Splňte si své sny!

Mně například v posledních měsících udělalo radost toto:

ZŠ Hello mě pozvala v Ostravě na autorské čtení, kde jsem v přímém přenosu měla možnost zhodnotit svou práci spisovatelky a účastnit se i projektu Celé Česko čte dětem. Nejupřímnější jsou vždy děti. Za sebe jsem ráda, že jsem nepohořela a dětem se hodina čtení a diskuse o knihách a scénářích líbila.

  Není nad usměvavé tváře; ty dělají svět krásnější. J

Jak se vyrovnat se zlobou ...

Je už tomu několik let, co jsem četla článek o tzv. "malých tyranech". Jednalo se o psychologicky zaměřený text o lidech, kteří nás v dětství poznamenali negativním způsobem, a my jsme díky tomu získali vlastní imunitu vůči dalším lidem, kteří by se zachovali stejně. Čím víc těchto zlosynů (upoutává mě slovo: zlo - synů) v životě potkáte, tím více dokážete pevně stát na vlastních nohou a také zakročit vůči bezpráví. Toť je tedy má teorie a má zkušenost.

Nicméně nedávno jsem pochopila, že ne všichni máme pevnou vůli nebo schopnost vytěžit z bolesti a cizí zloby pozitivní energii. Nejsme všichni stejní. To, že mě paní ZLOBA inspiruje k psaní a pohání můj talent kupředu a já z ní vysávám sílu (což je dlouholetý trénink), neznamená, že jiné tato černě oděná dáma neničí.

Někteří se prostě nechají smést. Nechtějí vidět indície, nebo je prostě jen nevidí. Trápí se tím a žijí ve strachu a zároveň si neuvědomují, že tímto postojem předávají do rukou tyrana další moc; moc založenou na strachu.

 Nejkrutější zjištění však přichází záhy: takovýto člověk je zlý jako jeho tyran z dětství. Čím víc moci má v rukou, tím víc se z něj stává bezcitný sociopat; zrcadlo člověka, kterému se snažil vyhýbat, nebo postavit. Jak jeden můj hodně blízký přítel řekl - dovoluji si ho tedy citovat - a ustanovuji další ze svých obecných pravidel:

„Za každým zlým člověkem stojí jiný zlý člověk.“

Výše zmíněné pravidlo ustanovuje další obecné pravidlo, že všichni lidé jsou od podstaty hodní a že osobnost mění povaha jiných lidí. Přijde mi to však strašně definitivní, protože to by znamenalo, že je vše určeno na základě toho, s kým se stýkáte, kdo a jak vás vychovával nebo ovlivnil a nemáte možnost zásahu.

Jsem asi věčný idealista a stále doufám, že máme možnost volby; že nejsme jen něčími figurkami na šachovnici života a že se paní Zloba může jít pást, pokud změníme náhled na situaci. Buďme však připravení, že kolem ní budou hradby z lidí, kteří se nechávají pohlcovat služebníkem Strachem, kterého černá dáma využívá ve svůj prospěch.

Vystihuje to jeden obrázek, který jsem nedávno zahlédla na sociální síti, kde vůdce stál před davem a práskl bičem, na druhém obrázku pouze jediný člověk stál vzpřímeně, zatímco zlý generál dál práskal bičem. Třetí obrázek ze sady byl optimističtější, protože přestože tento tyran práskal bičem, čtyři lidé stáli hrdě vztyčení. Závěrečný obrázek ze série vystihuje hlavní myšlenku mého článku: tyran s bičem se klaněl davu, kterého si zpočátku podroboval, z čehož vyplývá:

    Stačí jen jeden člověk, který se postaví v davu, a ostatní ho budou následovat.

Silných osobností však bohužel ubývá. Jak už jsem psala v jiném článku o toleranci, lidé se snaží být bezkonfliktní a tolerují některé vlastnosti, které by tolerovány být neměly: arogance, ponižování, chvástání, manipulace, pokrytectví apod. Ráda bych vám předala nějaké obecné moudro, ale tady se jedná o skutečnou sílu vůle a tu nemá každý.

Doufám, že zůstanu člověkem, který je schopen se postavit takovému tlaku, i kdyby to mělo dopad na můj život. Zatím mohu říci, že ano.

Ruku na srdce, jak jste na tom vy?