Jak eliminovat strach …

Upocené a chvějící se ruce, žaludek jako na vodě, svíravý pocit, kdy si člověk uvědomuje, že nějaké vnitřnosti přece jen má, nazýváme strachem. Všichni ho dobře známe a vnímáme ho každou buňkou těla. Fobie z lidí, výšek, uzavřených prostorů, zvířat, chemikálií, emocí, z pracovních pohovorů, z práce, samoty … doplňte si, co jen chcete. Slovo evokuje velkou škálu možností a je spjato s každou osobou individuálně.

Každý máme svůj strach, který nás ochromí, zastaví a pronásleduje.

Dlouho jsem zvažovala, jak se postavit něčemu tak bezohlednému a bezcitnému, ale napadla mě rada jednoho kamaráda: 

prostě to neřešit!

V poslední době jsem zažila velice provokativní večer, kdy už nějakou chvíli udržuji v sobě nechuť k některým lidem a ze strachu, abych někomu neublížila svým názorem, dusím se ve vlastních křečích. Stačila jedna provokace a pravda vyšla najevo. Nepřeji si stýkat se s arogantními lidmi! A zvláštní je, že mám strach z vlastní agresivní reakce na tyto lidi a ne z těchto lidí samotných, protože věřím svému ironickému pohledu na svět, který mi dává zbraň vůči výpadům těchto lidí. Teď už mi nezáleží na pohledu dané osoby, která při každém setkání musí dokazovat svou nadřazenost, což jen poukazuje na její nedostatky. Proč potom mám brát ohledy, když ani arogance ohledy nebere na mě? Jediná kamarádská provokace způsobila uvolnění sevření, které mě tlačilo několik měsíců.

Vždy jsem četla, že by se člověk měl postavit vlastnímu strachu, ale ve skutečnosti nejde o postavení se vůči nějaké neznámé, ale udělat něco, co uvolní sevření, které je v nás, a nepřemýšlet o následcích, protože ty vás většinou zabrzdí a svíravý pocit pokračuje. Samozřejmě následky vás časem dohoní, což je jediná nevýhoda tohoto nástroje.

Zvažovala jsem také pohled na problematiku v rámci práce, ale zde zatím řešení nemám. Profesionální maska nám vždy zabraní cokoliv vyřešit, protože nosíme masku s nadpisem: za práci dostávám zaplaceno; s některými lidmi musím pracovat. Pak mě ale napadá, že vše je o naší volbě. Nechci s tímto člověkem pracovat, tak se rozhodnu udělat něco jinak. Změním přístup, udělám některá opatření, nebo změním zaměstnání. Vždy je nějaká volba; někdy i radikálnější východisko.

Nehledejte výmluvy, prostě zakročte!

Ať už bojujete s jakýmkoliv strachem, pojmenujte ho a zkuste zvážit řešení, protože pokud některé věci nevyřešíte hned, budou se emoce stupňovat a skončíte jako bomba. Třeba přitom zvažování zjistíte, že vlastně o žádný strach nejde a nebudete ho řešit jako můj kamarád.

Vše vzniká v našem vědomí, v naší hlavě, v našich myšlenkách. Skutečnost může být jiná. Nebojte se zrcadla, které vám nastaví okolí. Pouze tak si udržíte zdravý rozum.

Nedávno jsem dostala zpětnou vazbu od nového člověka, který můj blog čte. Děkuji, že čtete … Budu se snažit polepšit a víc psát …

Jak zapomenout na faleš ...

Ať se nám to líbí, nebo ne, každý nosíme na svém obličeji nějakou masku. (Ano, ženy s make-upem více než jednu) … Nosíme ji do zaměstnání, školy, ale také do rodiny, mezi přátele. Ukazujeme okolí, jací bychom ve skutečnosti chtěli být. 

Někdo by oponoval, že je to zcela přirozené, protože ve všech těchto prostředích měníme role. Někde jsme rodičem, jinde dítětem, někde nadřízeným, jinde podřízeným, někde přítelem, jinde nepřítelem. Někde se musíme chovat profesionálně, být autoritou a vzbuzovat respekt, jinde se můžeme tvářit normálně, dokonce přátelsky.

Omyl! Faleš nikdy není přirozená a jednou se stejně protlačí pravda na povrch …

Vidím tyto masky zcela zřetelně, protože patřím mezi empiriky a senzitivnější lidi, kteří přebírají některé emoce od ostatních. Občas je těžké rozpoznat, co je jen maska a co skutečná osobnost člověka; a je to tím obtížnější, když člověk mění několik masek najednou, v závratné rychlosti. 

Ztrácíte přehled, co je skutečnost. Snad právě proto ráda pozoruji lidi, protože zjišťuji, že jsou stejně nedokonalí jako já, jen se víc snaží zamaskovat, kým jsou. Občas tak činí natolik urputně, že jsou až umělí. Věřím, že když to vnímám já, vnímají to stejně i ostatní, ale není tomu tak. Někteří rádi vyhledávají společnost člověka, který hraje svou roli s maskou na tváři, než aby se snažili dostat pod povrch a vnímat ho jinak, v jeho přirozenosti. Je to pro ně snazší. Nevím, ale zda je to lepší možnost.

Když tento článek píšu, mám před očima jednoho konkrétního člověka, kterého jsem donedávna považovala za svého kamaráda. Emoce zastínily můj úsudek a stejně jako jiní jsem podlehla falešnému vzezření; roli, kterou osoba hrála, aby dosáhla stanoveného cíle. Zbavila se člověka, který jí překážel. Už nemá můj respekt, nemá mé přátelství, ale má víc majetku.

Faleš nabízí různá lákadla, ale vzdaluje váš pohled od vašich očí v zrcadle ...

Jediná možnost, jak předejít falši, je při prvním náznaku sundat masku; jako náplast. Rychle a bezbolestně. Vymanit člověka z role. Pokud ho necháte, převálcuje vás. Není to jednoduché, přesto je to jediný způsob vyrovnat se s falší a vyhrát nad ní. Zbavíte se tím manipulace, kterou maska ovládá, jako ovládá svou roli. Přeji hodně zdaru. Budete ho potřebovat.