Dá se uživit uměním …

Dlouho jsem uvažovala nad tímto tématem, protože nejednou jsem dostala negativní zpětnou vazbu (pro zaměstnance korporací s převládající angličtinou „feedback“) týkající se mé současné práce. Mrzí mě, když poslouchám z okolí, že jsem nedoceněná a že jsem na místě pod svou úroveň, když jsem „ta spisovatelka“. 

Myslím, že je to o pohledu.

Přes 9 let jsem dělala práci, kterou jsem brala za své poslání, a nezbýval mi čas na ostatní věci, které mě zajímaly. Chodila jsem domů unavená, bez špetky inspirace. Teď dělám práci, která není tvůrčí, ale rozvíjí mé jazykové schopnosti a nutí mě přemýšlet v technické terminologii; mnohem častěji a raději pak zasedám za psací stůl a píšu, nebo se realizuji v podnikatelských aktivitách, které jsou bližší mému oboru. Člověk vnímá více své okolí a svou oblast, kterou si vybral. Nebere mi tato práce víc než jiná, ale zároveň mi dává možnost tvořit. Pokud bych měla tvůrčí práci, nebyla bych schopna doma již uvažovat o psaní. A poslední argument: pokud jste příliš dobří, zaměstnavatel dá přednost někomu nezkušenějšímu, aby mu nemusel dát tolik peněz, kolik by musel dát Vám. Tento argument jsem slyšela na 5 pohovorech, než jsem zjistila, že měli pravdu. Utekla bych po čase z těchto pozic za lepším platem.

Jak často tvrdím, život je o rozhodnutích a jen každý z nás ví, co je pro něj nejlepší. Vždy jsem chtěla tvořit a této své životní filozofie se držím. Mou vysněnou prací je být spisovatelkou, kterou stále ještě vyživuji a pouštím se do nových a nových projektů, které mě vnitřně neuvěřitelně obohacují. Někteří by mi oponovali, že tyto aktivity nepřinášejí dostatečnou finanční odměnu.

A skutečně jde jen o peníze?!

Mám známé, kteří mají dost peněz a vyhazují je za alkohol, nebo jsou nespokojení a chtějí víc. Chápu tuto frustraci, protože jsem si tímto obdobím prošla také, ale potom mě napadne, co mi v životě chybí?! Mám střechu nad hlavou, co jíst a práci, která mi zajišťuje pravidelný přísun financí. Co víc člověk potřebuje?

Jsou to jenom věci, které Vás obklopují a do hrobu si je stejně nevezmete.

Můj táta mi jednou obdivně popisoval člověka, který dělá nočního vrátného někde v muzeu jen proto, že rád čte. Sedí celou noční v kukani a sleduje monitory a u toho přelouskává jednu knihu za druhou. Chodí do této práce rád, protože si ji vybral. Není to pěkný důvod?

I já znám člověka, který jediné, co v životě potřebuje, je počítač a pas. Jezdí si po světě a pracuje na pláži v zahraničí. Nepotřebuje nic víc. Nejsem takovýto bohém, ale někde uvnitř chápu tuto svobodu a několikrát jsem o ní i uvažovala. Třeba se jednou rozhodnu být umělkyní na plný úvazek, sbalím kufr, vezmu svůj pas s otiskem prstu a opustím rodnou hroudu bez vysvětlení.

Dá se uživit uměním? Umělci jasně odpoví: NE! Odpověděla bych: SNAD … u známých a zaběhnutých jmen jistě, u nás začínajících a příliš neznámých je na toto ještě brzo. Dejte mi ještě chvíli času na odpověď, třeba se k tomuto tématu ještě vrátím. Nesuďte však přísně cizí rozhodnutí, když neznáte pohnutky a vstupy, které způsobily vyústění k dané situaci.

Není to o Vašem rozhodnutí a pohledu, ale o spokojenosti dotyčné osoby!

Proč píšu scénář … (nástrahy filmu…)

Dlouho jsem se zabývala myšlenkou napsat svůj vlastní film. Přimělo mě k tomu mnoho pohnutek, které vyústily v předplacení online kurzu scenáristiky. Je to jako začít psát blog. Spousta neznámých věcí a situací, ztráta několika hodin času úvahami a mnoho dní strávených přemýšlením a psaním na notebooku. Ztráta kontaktu s lidmi, s nimiž jsem se setkávala pravidelně.

Takže se Vám, přátelé moji, omlouvám, ale začíná období psaní, abych zvládla při pracovní náročnosti, kterou mám, i tuto novou aktivitu - Kdo jste na pochybách, vězte, že je pro mě jedním z životních snů, takže neberte mou nepřítomnost na některých Vašich oslavách jako nedostatečnou lásku k Vaší osobě, nýbrž jako oběť pro můj životní sen.

Scenáristika je pro mě jiným druhem psaní, než jsem byla zvyklá doteď. Čekají mě jiné nástrahy než u knih, blogu, webovek, copywritingu, novinařině nebo překladů. Ano, toto vše už jsem zvládla prostudovat a naučit se na profesionální úrovni, či formy striktně rozlišovat, když bylo třeba.

Scénář, který se musí odevzdávat, se nepřibližuje k žádným dosavadním textům, které jsem vytvořila, i když má spoustu přesahů do stylů, které již důvěrně znám. Jedná se o druh výzvy na mé tvůrčí cestě, kterou bych chtěla ještě zakusit.

Nedávno jsem dostala nabídku na úpravu překladových textů k dabingu. Zpočátku mě tato práce nadchla, ale až pak jsem si uvědomila, že bych papouškovala něčí dialogy a upravovala je do úst amerických herců. Filmy k dabingu bych si nevybírala a byla bych pouze jakýmsi prostředníkem cizích myšlenek. Stejně si připadám i při překladech textů, proto již raději beru práce, které jsou více tvůrčí a potřebují mou fantazii. Necítím se pak jako kopírka. Zmáčknete tlačítko a ze mě vypadne další papír plný slov, která vymyslel někdo jiný a já je jen obratně přeformuluji do svého mateřského, i když ne rodného jazyka.

Proč však o tomto kroku píšu na svém blogu?

Snad právě proto, že i práce na filmu by mohlo být zajímavé téma pro Vaše chvilky nudy a nahlédnutí pod pokličku tvůrčího aktu, který je spojen s filmovým světem by mohl poodkrýt tajemství přípravy a výroby filmu jako takového. Můžete se mnou prožívat úspěchy, i neúspěchy a pracovní nasazení. Pokud Vás to tedy zajímá, vrhněte se na záložku, kterou jsem si nazvala: Nástrahy filmu …, kde se můžete se mnou naučit psát scénář. Tedy časem!

Jelikož jsem v tomto pouhý nováček, stejně jako Vy se budu muset některým věcem naučit, než přidám příspěvek o tom, jak těžké a nepřekonatelné věci představit jednodušší formou, kterou se budu muset prolouskávat já. Třeba mě napadnou jednodušší kroky a příklady, jak Vám vše vysvětlit a naučit Vás je.

Mám strach, jako na každé cestě neznámem, ale věřím, že se vše dokážu naučit a doufám, že budu moci dále plnit stránky tohoto blogu i jinými texty, které jsem rozdělila do záložek snad již pro Vás dobře známých (nástrahy psaní – jak psát knihu; otázky čtenářů blogu – reakce na Vaše dotazy; vlastní pohled – moje názory na různá témata; z mé tvorby – moje autorské texty;)…

Držte mi palce, bojovat začínám od ledna, kdy mi kurz začíná, a snad již za rok bude hotov můj scénář, který se budu snažit prodat některým televizím. Již teď mám přislíbenu pomoc jednoho režiséra, tak třeba pomůžou i další mému talentu, aby se mohl dále rozvíjet.

Nová etapa mého života právě začala …