Jak zvládnout dvě lekce naráz …

Kolem poloviny měsíce si všímám podle návštěvnosti, že hodně z Vás prohlíží, zda na mém blogu něco přistálo, či nikoliv. Žízníte po dalším příběhu z mojí kuchařky ... 

Spousta práce a aktivit si vybírá svou daň, a proto můj blog chřadne. Ovšem je to jen zdánlivý stav, neboť už dva dny se věnuji svému domácímu úkolu do scenáristiky, který bych měla poslat tento týden.

První hodnocení úkolu dopadlo smířlivě: "Možná jste ne úplně dobře porozuměla tomu, jak a podle čeho se příběh typově třídí. Ještě na to do lekce mrkněte. Ale jinak je to velmi dobře zvládnutý úkol.“ Potvrzuje však dávno známé pravidlo, které již o sobě vím. Teorie nic moc, praxe je lepší. A jak jistě už všichni víme:

Praxe je víc než teorie!

A přece mě paní lektorka neodradí tak rychle. Teprve jsem začala. Začínám tedy bojovat s dalším úkolem. Druhá a třetí lekce se zaměřuje na budování postav. Říkám si: To bude něco snadnějšího. V rámci knih jsem postavy popisovala jedna báseň. OMYL … není …

Zjišťuji hned při prvním nahlédnutí do papírů, že i popisy postav mají určitá pravidla a formu zpracování. Chytám se tedy za hlavu a s otevřenými ústy začínám přemýšlet nad tím, jak s perem v ruce vyšermovat alespoň hodnocení: „Tak jste to nějak zvládla.“ No, přátelé (povzdechnu si zhluboka, protože to jinak ani nejde), pachtím se s tím úkolem už dva dny, jsem teprve v polovině, a to mám popsat pouze 3 postavy: Libuši a Petra Šafránkovi a Alžbětu Slepičkovou, moje hlavní postavy.

Můj mozek nechápe, že paní Slepičkovou nemůže popsat jen jako „drbnu“. Přitom všichni takovéto typy žen známe z vlastního okolí. Důchodkyně vševědky, které připlácávají své velké slechy na dveře ostatních sousedů při bohu milé činnosti vytírání podlah ve schodišti. Uff … musím uvažovat, kolik je jí let, zda má manžela, jestli měla někdy děti, co za práci vykonávala před tím. Správný scénárista prý zná celý život svých postav. 

Nevím, zda se životem této paní chci natolik zabývat. A pak mě napadne další věta z lekce: scénárista rozhoduje, kdo bude žít a kdo umře. I když paní Slepičkovu nemůžu poslat do kytek nebo úmlátit lopatou, protože je nedílnou součástí příběhu, tak ji aspoň můžu na papíře solidně nenávidět. Dám ji tlusté brýle, skoliózu, bradavici … Nebyla by to úžasná postava?! Nebyla!

Nikdo by mi tuto osobu neuvěřil.

A takto se dohaduji o všem, proto mi úkol trvá tak dlouho. Jdu se tedy soustředit na svoje postavy, se kterými teď žiji v jedné domácnosti, a zase se Vám ozvu …

Buďte se mnou. Ještě se se svou story vrátím …

Jak začít s filmem …

Jako správný blázen do umění jsem se jednoho dne po vydatném spánku rozhodla, že vstanu a začnu něco nového. Vyřítila jsem se z postele k počítači, zasedla za stůl a přemýšlela, co ne zcela jednoduchého bych mohla zvládnout a týkalo by se to psaní. Napadl mě film, protože při otevírání Disney shopu v Kodani v roce 2013 jsem na své cestě potkala člověka, který má vystudovanou FAMU (obor režie) a který mi přislíbil pomoc. Co však zfilmovat?

Nápadů je spousta a povídek jakbysmet, ale … V těchto případech mě slovo „ale“ docela škrtí. Dusí mě smyčka, z níž se snažím dostat, abych našla to správné řešení. A najednou mě napadá ideální varianta. Smyčka se uvolňuje a moje plíce nabírají další inspiraci.

Česká republika je známá svými pohádkami, tak proč nezfilmovat svoji fantasy pro děti? Jsem nadšena. Než však začnu, měla bych se rozhodnout, na čem se naučím scénář psát, a tak přijde další nápad. Co takhle povídku, kterou vydám v příští knize a která je již připravena a dýchá vlastním životem několik let?! Těžký život dobrodruha je ideální variantou, i když pracovní název bude muset být pozměněn (naleznete ji v záložce Z mé tvorby).

Přihlašuji se tedy na internetový kurz, který skýtá vzdělání nejen ve filmové, seriálové tvorbě, ale také v televizní zábavě. Nový rok začal a mám za sebou první lekci, která by měla patřit mezi ty jednodušší. Vyjádření jednou větou, přesněji 10 slovy, smysl nastíněné situace bylo jedno z lehčích cvičení. Pak přichází dívání se na 3 vybrané filmy a zařazení do terminologie, kterou jsem si nastudovala samostudiem. Poslední enter a dělám mexickou vlnu u počítače poté, co odešlu první email s domácím úkolem a dostávám odpověď, že zpráva byla přijata.

Co se bude dít dál, uvidím. Napětí mi však pulzuje v očním víčku a srdce vybočuje vzrušením z rytmu. Než přijde odpověď od lektorky, čtu další lekci a připravuji se na nový domácí úkol. Tak snad zase za týden vše zvládnu, do té doby přemýšlím o dalších projektech …

Zůstaňte se mnou, story pokračuje …

Rok 2015 …

Zážitek roku 2014: noční let nad Ostravou ...

Jak by moje babička řekla: „A zase jsme o rok starší.“ 

Nebuďme však pesimisti a řekněme si, že nový rok nám dává možnost a většinou nás i svádí k tomu, abychom si dali nějaká předsevzetí. Často se to týká našeho zdraví jako přestat kouřit, pít, zhubnout, jíst zdravě. Co takhle uvažovat o uměleckém směru a dát si závazek, že začneme kreslit, psát, vyšívat, rozjedeme vlastní podnikání, nebo se o někoho začneme starat apod? Co Vy na to? Máte chuť udělat něco zajímavého v letošním roce? Pokud máte inspiraci, podělte se o to i tady v komentářích a inspirujte tak další …

Nemůžu mluvit o Vašich snech, tak Vás zkusím inspirovat těmi svými. Není jich mnoho a část jsem většinou podědila z minulého roku, což asi není dobrá vizitka, ale člověk potřebuje na některá předsevzetí čas, aby rostl. Letos bych chtěla napsat scénář, dopsat další knihu, dokončit státnice z některého jazyka (stále zbývá slovenština, němčina, angličtina), být více trpělivá k lidem, kteří mě nesmírně vytáčí, a především být šťastná teď a tady …

Někdo by řekl, že těch předsevzetí je moc a že nejsou snadná. Máte pravdu. Nejsou! Mám však teorii, že čím víc komplikovanější předsevzetí jsou, tím víc se musíte snažit, abyste je dotáhli do úspěšného konce …

Máte menší šanci zakrnět a rostete, protože jste aktivní!

Jsem asi někde uvnitř blázen, ale nechci přešlapovat na místě ani zastavit čas, natož ho vracet. Chtěla bych, abych za rok po tomto článku mohla říct, že je za mnou část tvůrčí práce, část pomoci ostatním a pocit, že rok 2015 jsem nevyhodila oknem, ale báječně jsem si ho užila. Doufám, že si ho užijete i Vy s mým blogem, který je dalším bodem na mém seznamu. Mám i s ním pár plánů, aby byl pro Vás atraktivnější …

Pokud se tedy ke mně chcete přidat, sepište si, co chcete za letošek zvládnout. Ano, většina si dobře všimla, jsem „seznamový typ.“ Na všechno si vytvářím seznam a organizuji si tak čas, abych nepromarnila ani jednu minutu, proto tedy slibuji i to, že si občas odpočinu.

(To je také odpověď na otázku, kterou dostávám docela často: „Jak to všechno stíháš?!“ Mám seznam skoro na všechno, tedy jak by moje babička řekla: „Blbenku“.)

Hlavně se nenechte deprimovat větou: „Jak na nový rok, tak po celý rok,“ protože většina lidí by celý rok proležela zelená s hlavou v míse, v mém případě nemocná v posteli.

Vzhůru tedy do roku 2015 a vykročte pravou nohou k novým zážitkům. Přeji Vám, aby byly jedinečné, magické a zcela neuvěřitelné; aby to nejlepší z roku 2014, bylo to nejhorší z roku 2015. Fandím Vám všem!!!