Již nedokážu spočítat, kolikrát jsem dostala dotaz, jakým
způsobem funguje můj mozek při práci. Co si jako ten správný spisovatel vlastně
připravuje, dělá, nedělá. Nevím, jak pracují ostatní. Každý máme svůj styl.
Někteří dlouho dobu sedí u počítače a čekají, až je něco napadne, jiní si vše
zapisují do notesů, a pak sestavují články, příběhy, popisy …
Můj způsob je trošku chaotický, ale mám v něm i svůj
vlastní systém. Asi jako každý člověk nemám ráda stereotyp, a proto mám vždy
rozpracovanou více než jednu věc. Když se v jedné nehnu z místa, tak
přejdu plynule k jiné, abych neztrácela čas. S pravidelností se teď
zabývám pouze scénářem, protože mám předplacený kurz a jako v každé škole,
musím odevzdávat domácí úkoly. Pracuji především přes noc, kdy sedím u
klávesnice se sluchátky na uších a jen píšu. Předtím než však zasednu k počítači,
tak několik dní přemýšlím, zapisuji si náměty do notesů, fotím si reálie, nebo
kreslím, studuji, co potřebuji znát, aby vše bylo věrohodné. Pak už jen zasednu
a píšu to, na co mám právě chuť.
Nevýhoda tohoto procesu je, že když pracujete na více věcech
naráz, přemýšlíte o více věcech současně a vlastně se na žádnou pořádně
nesoustředíte. Na druhou stranu, některé knihy jsou rozpracovány natolik, že
stačí dopsat 3-4 příběhy a mohou jít do tisku. Nechci však vydávat knihy, s nimiž
nejsem spokojena.
Strašně mě mrzí první díl fantasy, kdy si nakladatelství
vyžádalo na poslední chvíli změnu závěru. Kniha, na níž jsem pracovala několik
měsíců, se teď smrskla na termín „jeden týden“. Poslední kapitolu příběhu jsem
dopisovala hodinu před uzávěrkou a před odesláním do tisku. Proto také vnímám,
jako i čtenář vnímá, násilné dodání posledních vět, posledních obrazů,
posledních odstavců; jedná se o násilné utnutí myšlenkového pochodu. Rozhodla
jsem se tedy první díl přepracovat a vydat ho znovu, což je další práce navíc,
ale na druhou stranu mám možnost dodat kreslené obrázky a vyhrát si s obálkou,
což jsem při prvním vydání neměla.
Vždy se musí hledat pozitiva …
Kromě pentalogie fantasy pro děti mám rozpracovaný scénář,
román a také dvě povídkové knihy: Démon smíchu, Barevná slepota; pracuji dále
na webu a blogu a snažím se vše propojit se sociálními sítěmi. Občas je velmi
náročné zasednout za černou klávesnici a mžourat na bílý prosvícený papír před
sebou; těžká je také koordinace při sledování všech médií, což způsobuje, že se
některým věcem věnuji s menším úsilím, než si zaslouží. Vidím to například
i u mého blogu, u něhož jsem chtěla rozjet další rubriky: fotek i témat by bylo
mnoho, inspirujete mě totiž každý den, ač to nevíte … lidé známí i neznámí, ale spisovatel je
také jen člověk. A co říkají statistiky?
Od založení blogu jsem napsala a publikovala 46 článků. V roce
2014 bylo článků více, téměř o polovinu více než v roce 2015. Alespoň jsem
dodržela navýšení o jednu rubriku a čtenářů přibylo o jednu třetinu.
Proč však tento článek píšu?
Děkuji, že mě podporujete a jestli mi chcete pomoci se
trošku hýbat kupředu, sdílejte, komentujte, ptejte se, buzerujte. Občas každý
umělec potřebuje nakopnout a u mě je ta chvíle právě teď! Jsem ráda, že se
zajímáte a motivujete mě pokračovat.
Díky všem …
