100. příspěvek ...

Nečekala jsem, že tento blog dotáhnu do 100. příspěvku a ejhle, povedlo se. Také shodou náhod se časově přiblížil k mému datu narození, a protože si letos ke svým narozeninám naděluji nový web a nové logo, tak o to víc je co slavit ...

Nevím, jak vy, ale já mám na své narozeniny od roku 2004 určitý rituál. Vždy mám jeden celý den volno a většinou dopoledne si užívám nějaké kúry, popřípadě nakupuji něco, co nepotřebuji, ale celou dobu kolem toho chodím a říkám si, že by mi to udělalo radost, a tak prostě neodolám a jdu do toho. "Přece mám narozeniny ... a když mám ty narozeniny ...," řeknu si a je to dostatečné odůvodnění.

Prostě se rozmazluji. 

Kdy jindy než právě na narozeniny je to nejvhodnější ...

Letos mě překvapilo hned několik věcí. Třeba ráno kytice růží na dlouhém stonku a kabelka od známé značky. Nejsem člověk, který si potrpí na luxusní drahé věci, mám raději praktičnost, ale vše je jednou poprvé. Takže hlásím do světa, že jsem i já již označkovaná ...

 A Café

Každý rok také zkouším něco nového, novou restauraci, kavárnu. Letos jsem zaťukala na dveře kavárny A Café v Mariánských horách, kde jsem si kromě kokosového laté, což pro mě také byla novinka, dala ještě lívance bez marmelády, nebo nutely s maskarpone...

Servírka byla trošku zmatená, když jsem odmítla obě náplně a pouze jsem chroustala suché těsto, nicméně lívanečky byly nadýchané a cítila jsem z těsta čerstvá vajíčka. Za mě měly jedničku s hvězdičkou ...

Pak mě čekala malá procházka a nákupy v obchodním domě. Nic jsem si nepořídila, protože můj dar jsem zařizovala před několika dny a je to dovolená na místo, kde jsem ještě nebyla, takže se mám na co těšit a vy vlastně také, protože tu bude další speciál o cestování, pokud tedy vše vyjde. U mě nikdy nikdo neví ...

Možná teď pláčou lidé, kteří mají rádi příběhy paní Slepičkové, ale nebojte, na dovolené bude méně pracovního stresu, a tudíž věřím, že i více času a chuti psát. Příběhy si beru s sebou, abych mohla pokračovat v psaní ...

Je něco kolem šesté a můj den se chýlí ke konci. Strávila jsem ho nádherně i v rodinném kruhu a těším se na dobrou večeři, kterou tvořím, kde si připijeme novými krásnými ručně dělanými skleničkami, hotovým uměleckým dílem ...

Nevím, jak vy, ale několik let již děkuji všem, kteří mi kromě štěstí, lásky a peněz přejí i to zdraví, protože je jedním z největších darů, co máme ...

Takže pokud si chcete se mnou připít, tak Na zdraví, přátelé, věřím, že jsem některé z vás inspirovala a budu se těšit u dalšího příběhu za pár dní ...